Rodová alej
Přírodně laděným obřadem můžeme při sadbě Rodovou alej zasvětit, či posvětit tak, aby se stala posvátným místem v krajině. Silou myšlenky a silou ducha propojíme sílu života člověka či lidí s životní silou konkrétního stromu (stromořadí) a se silou krajiny ve které je strom vysazen. Místo se pak stává přirozeným chrámem přírodního ducha, kde můžete rozjímat u svého stromu, nebo můžete chodit rozjímat ke stromu někoho jiného o něm samotném. Skrze tento chrám ducha můžeme posílat své myšlenky či modlitby svým blízkým.
Rod
Rod je božská bytost slovanského panteonu, která je přítomna u každého rození a zrození. Kořenový základ Rod nejdeme ve slovech: RODy, RODiny, náROD, příRODa, atd. které jsou spojeny s božskou podstatou rození.
Rodostrom
Je strom vysazený u příležitosti narození dítěte.
Posvátné háje
Uctívání stromů je starší než křesťanství. První záznamy o kultech stromů pocházejí ze starověku. Věštkyně v řecké Dodóně předpovídaly budoucnost ze šumění listů dubu. Lidé odedávna vysazují stromy, které je pak mohou přežít o celá staletí. Je to způsob, jak zanechat památku dalším generacím. Rodové stromy, stromy vysazované na paměť významných událostí a stromy na hranicích pozemků jsou milníky v čase a prostoru.
Posvátné háje Slovanů
V době, kdy se v Čechách začaly usazovat první skupinky Slovanů, pokrýval téměř celé území neprostupný hvozd. Převažovaly v něm listnaté stromy, zejména buky a habry, na zemi tlely padlé kmeny.
Les dával zvěř a plody, ale také představoval nebezpečí. Není divu, že k němu naši předkové cítili hluboký respekt, přesto, že ho klučili, aby získali prostor pro primitivní zemědělství. Některé části pralesa uctívali jako posvátné háje, kde platilo právo azylu a konaly se soudy.
zdroj: https://arnika.org/stromy/nase-temata/co-umi-strom/historie-a-zvyky
Historický vývoj alejí začíná u pěšin existujících od nepaměti. K významnému rozvoji a zahušťování sítě cest a místních spojnic, zajišťujících komunikaci mezi vesnicemi a panstvími, dochází od třináctého století, tedy v průběhu středověké kolonizace. Tehdy u nás vyrostl velký počet dvorců, dědin i nejstarších měst, která posouvala trvalé osídlení z centra země do doté doby neprůchodných a nevyužívaných oblastí vrchovin a pohraničních hor.
Doba panování Karla IV. je pro krajinu mimořádně významná. Rozkvět našich zemí je dán nárůstem počtu obyvatelstva, zakládáním nových dvorů, vsí a měst, rozmachem dolů, hutí, ale i zakládáním vinic, zahrad a chmelnic. Karel IV., který trávil mnoho času na cestách a dobře znal jejich vojenský a komunikační význam a systém, začal zavádět silné cesty (silnice) zpevněného povrchu o šířce kolem pěti metrů.
Renesanční život šlechty, která přesídlila z hradů do pohodlnějších zámků, vedl ke zkrášlení krajiny. Spolu se zakládáním letohrádků vznikají první aleje – z té doby pochází i alej v Telči.
Stromořadí a aleje, původně také symbolizující spojení lidského řádu, kosmu a přírody, je nutno v tomto smyslu respektovat a nalézat možnosti hlubší interpretace. Krása, vznešenost, kontrasty a celková harmonie vznikla nejen lineárním uspořádáním jednotlivých prvků, ale i přirozeným stárnutím a zráním stromů, jejich zaklenutím, klimaxem. Asi všichni obdivujeme malebné fotografie prastarých interiérů alejí, publikovaných v rámci fotografických soutěží o nejkrásnější stromy, kde dominují obrazy starých, často rozpadajících se alejí, či pečlivě udržovaných alejí památkových objektů. Interiér aleje se stává malebným prostorem, posvátným místem a průmětem chrámu v krajině; stromořadí představují živá sloupořadí kolonád procházejících krajinou, jsou to symboly bezpečné, intelektem strukturované krajiny. Alejové poutní cesty tuto charakteristickou kvalitu dobře dokládají ...
"Estetika i hodnota krajiny se nám mění před očima. Na krajinu je vázán pocit identity, krajina nám říká, kde jsme doma, a tím odpovídá na otázku, kdo jsme." (CÍLEK, 2004)
Zdroj: https://invenio.nusl.cz/record/201442/files/nusl-201442_1.pdf
METODIKA MAPOVÁNÍ, EVIDENCE, DOKUMENTACE, PÉČE A OCHRANY VÝZNAMNÝCH ALEJÍ A JEJICH DŘEVIN
Metodika je certifikovaná osvědčením Ministerstva kultury ČR č. 71, Vydaným pod Č.j. MK 78246/2015